Pokud by hosté dali dohromady sedm statečných, kteří by se postavili lídrovi tabulky, mohla si poprvé v této sezóně zahrát i Katka Šloufová. Ale hosté nastoupili v šesti a my jsme vedli z výkopu 1:0. Zdánlivě jasná situace: hraje první s předposledním a předposlední ještě neobsadil poslední šachovnici.

Ovšem papírové předpoklady mohou mást. Tentokrát to nebylo jen zbožné přání Adama Effenbergera, ale skutečnost: hosté stáli opravdu lépe a na několika šachovnicích měli vyhrané partie. Naším specialistou na dušené maty se stává Michal (tentokrát třetí šachovnice). Motiv dušeného matu kazil jen střelec na g6, hlídající pole h7. Po Jxh6++ Kh8 a následném Dg8+ si černý může vybrat, zda dámu vezme jezdcem nebo věží a vždy dostane mat jezdcem na f7. Soupeř zvolil třetí možnost a vzdal se. Přitom ještě tři čtyři tahy před tím mohl vhodnou kombinací tahů Db6+, Df2 příp. Jg4, dosáhnout přesně opačné situace a udusit Michala sám. Nestalo se a Michal si udržel 100%. Ale letos poprvé měl namále.

Táta (šestá deska) získal kompenzaci za ztracenou kvalitu v podobě jednoho až dvou pěšců. Ale soupeř mohl zahrát tuto pasáž lépe a nedat tátovi žádnou kompenzaci. U baru se mě v průběhu tátovy partie zeptal jeho soupeř: „Jaké má táta ELO?“ Odvětil jsem, že asi 1730, soupeř se pokřižoval a vzápětí si nechal dát vidličku. Kvalita tak byla zpět a pěšci navíc tátovi zůstali, což takový zkušený borec pohodlně dovedl k výhře.

Na páté desce vyhrál Broněk, ani jsem mu nestihl pogratulovat k výhře, tak gratuluji aspoň touto cestou. Na čtvrté desce hrál Olda. Následně se při analýze přel Olda s Michalem, zda byl nebo nebyl Olda v určité fázi prohraný. Velmi nebezpečně vyhlížel motiv Jf3-g5 s šachem krále na h7 a uvolněním diagonály h1-a8 fiančetovanému bílému střelci. Přičemž na diagonále mohlo v tu chvíli stát cokoli černého, nejlépe dáma. Ale Olda kritické pasáže partie zvládl a též zvítězil.

Já jsem na druhé desce černými s Václavem Štenclem stál po jeho Vb1 rovněž hůř. Sc8 nemohl opustit stanoviště, ledaže bych se smířil s bílou věží na b7 a Va8 si tím pádem taky nezahrála. Až po svém tahu Sd3-e4 mi soupeř umožnil uvolnit střelce přes a6 a popadnout dech. V zápětí se mi povedla pěkná kombinace s Ve1+, bílá věž z d1 musela mou věž se sebevražednými sklony sebrat a tím byla odlákána od střelce na d3, který byl vzápětí odebrán mým střelcem z a6 s pěkným ražniči na Dc2 a Vb1. Jedinou vadou na kráse této taktické zápletky bylo to, že šlo fakticky pouze o výměnu, při které jsem si jen trochu vylepšil figury obsazením diagonály b1-h7. A i tomu mohl soupeř zabránit, kdyby mi opětoval mou velkorysost a po mém Sxd3 recipročně postavil Ve8+ a odlákal pro změnu mou věž ze sloupce „d“. V koncovce dam a věží soupeř nesnědl otráveného pěšce věží na a7, ale jediným možným způsobem pokryl mou matovou hrozbu Df3 a Vd1+ tahem De2. Vzápětí došlo k výměně věží a nemělo už smysl plochou dámskou koncovku tahat. Tak jsem se smířil s remízou.

Jedinou prohru jsme utrpěli na první šachovnici, kde Toník Seidl donutil pana Píšeho ponechat krále v centru. Když po tahu d7+ sebral černý Kxd7 a k černému králi vedla autostráda po sloupcích „d“ a „c“, nepochyboval jsem, že bílé figury nedají černému králi šanci. Ale Toník doplatil na svůj chronický problém s časem. Vymyslet, jak zmatit důmyslného pana Píšeho za 5 minut proti hodině soupeře, je věru silné sousto. Toník s útokem neuspěl a pak už se nemohl dopočítat materiálu.

Celkový výsledek 5½: 1½ se zdá být odpovídající postavení obou týmů v tabulce, ale vězte, že minimálně dvě z našich vítězných partií byly prohrané, takže vše mohlo dopadnout úplně jinak. Příští týden se přehoupneme do druhé půlky soutěžních utkání. Zatím máme odehráno 5 zápasů v KPII a 6 zápasů v MP, zbývá odehrát 4 zápasy KPII a 7 utkání v MP. Přejme si, abychom v druhé půlce utkání udělali stejný počet bodů jako v té první.