„Napiš, že to bylo pěkný a že se mi to líbilo,“ kladl mi na srdce po čtvrtém pivu Jirka Prokop, kapitán Moravské Slávie. Asi sedm hodin před tím, než jsem se loučil s Jirkou Prokopem, došli všichni Jezdci do klubovny a ukázněně chystali šachovnice, hodiny a partiáře k zahájení posledního kola KPII B. V Jundrově se totiž po domluvě týmů hrály hned tři zápasy posledního kola. Duras se tak mohl chodit dívat na Jezdce, jestli náhodou nezaváhají v souboji se Střelicemi. A Střelice mohly sledovat v přímém přenosu, jak moc jim Lokomotiva „E“ šlape na paty. A všichni navzájem si mohli společně popovídat a vypít nějaké pivko u pana Kolodina.
Všechny přivítal Michal Šípek a pak už si vzali slovo jednotliví kapitáni a dohlédli na to, aby si každý z hráčů sedl k té správné šachovnici. Naše družstvo usedalo k zápasu v dobrém rozpoložení s vědomím, že k potvrzení našeho postupu stačí, když my a Moravská Slávia společně uhrajeme 2,5 partiových bodů. Obdobně Střelice k jistotě záchrany potřebovaly uhrát spolu s Kuřimí 4 partiové body. Hráli jsme poměrně dlouho na všech šachovnicích. Až po dvou a půl hodinách hry se první vítěznou vlaštovkou stal Martin Růžička. Soupeře postupně připravil o několik pěšců a závěrečným taktickým obratem ho přiměl kapitulovat. Krátce poté plně bodoval na poslední šachovnici Olda. A protože ještě před tím skončila remízou partie na první šachovnici zápasu Moravská Slávia B – Duras D, měli jsme v tu chvíli (spolu s Morendou) dva a půl partiového bodu potřebného k prvnímu místu a k postupu.
Záhy poté dospěl k výhře Vašek Fiala a po anglicku se vypařil. (Na jeho obranu nutno říct, že se před vyhlášením výsledků zase znovu objevil.) Já jsem hrál proti panu Farářovi a ze zahájení jsem nevyšel nejlépe. Podcenil jsem sílu soupeřova „špatného“ střelce na f4 a jeho jezdce na periférii šachovnice (h4), ve vztahu k mé slabině – dvojpěšci na f3 a f2. V půlce partie jsem musel evakuovat krále z g1 na e2. Poté soupeř podle mě zbytečně vyměnil pěšce na d4 a učinil ještě několik dalších výměn a z lepší střední hry přešel do horší koncovky mých dvou střelců proti dvěma jezdcům. Když už jsem přemýšlel, jak budu uplatňovat výhodu dvou střelců proti dvěma nezbedným koňům (jen velmi obtížně), usmálo se na mě štěstí. Soupeř provedl čtyřicátý tah vteřinu po časové kontrole a bylo po partii. „Továrku, Ty seš ale klikař“, říkal jsem si v duchu, ale holt tak to někdy chodí.
Martinovi Hoškovi se v KPII moc nedaří. (V KP1 mu to jde (a půjde) o poznání lépe.) I tentokrát proti houževnatému panu Hruškovi nestál dobře. V okamžiku, kdy jsem nahlédl na jeho partii, hrozil mu vražedný odtažný šach, proti kterému nebylo obrany. Stav tak doznal korekce na 4:1. Mezitím se mezi diváky objevil Mirek Pakosta a hledal nějakou zajímavou partii s časovou tísní, kde by se mohlo nabažit krvelačné oko diváka. Marně. Dalším kandidátem na vítězství byl Michal Šípek, který po Va1, ejhle, hrozil nekrytelným odtažným matem. 5:1.
Když poněkud divokou partii s houfem pěšců za figuru dovedl k vítězství Franta Růžička (6:1), chodili jsme zvědavě pokukovat už jen na první šachovnici. Mezitím dohrávali poslední partie i v zápasech Moravská Slávia – Duras za stavu 4:3 pro Morendu a v zápase Loko E – Kuřim C za stavu 3,5:3,5. Těžko soudit od někoho, kdo ostřížím zrakem sledoval jiné utkání, ale mám za to, že konečná zápasová remíza v obou utkáních byla spravedlivá. Remízy 4:4 znamenaly v kombinaci s výsledkem ze Znojma třetí místo pro Morendu, druhé už dávno a jednoznačně pro Duras a bohužel sestupovou jistou pro Lokomotivu E a pro Kuřim. Takže jsme vlastně v Jundrově měli pohromadě první a poslední tři týmy tabulky.
Suverénně nejdelší partii nejen posledního kola, ale i letošního KPII sehrál Petr Pisk na první desce s panem Kučerou. V nádherné a ostré hře plné oboustranných matových hrozeb nebylo jasno o vítězi ani ve chvíli, kdy Petrovi zbývaly na hodinách dvě minuty do konce, a jeho soupeř na tom byl s časem jen o málo líp. Nakonec tím, kdo stavěl dámu a zároveň eliminoval všechny hrozby soupeře, byl Petr, takže se soupeř rytířsky vzdal. V tu chvíli Peťovi zbývalo po šesti hodinách hry na hodinách 43 vteřin! Petrovo vítězství tak dalo konečnou podobu výsledku Jezdci – Střelice 7:1. Nicméně za tuto odehranou partii by si zasloužili bod oba soupeři. Byla to krásná tečka za letošní soutěží, inu posuďte sami:
Peťa Pisk a pan Kučera ještě nestačili porovnat figurky do základního postavení a přijel ze Znojma pan Hurta, vedoucí soutěže. Tomu se říká „just in time“. Pan Hurta si prohlédl zápisy o utkání, naťukal do notebooku výsledky a pak už mohl předat ceny nejúspěšnějším hráčům a týmům. Z každého z přítomných týmů byl oceněn nejužitečnější hráč (z Kuřimi Daniela Dumková, z Lokomotivy E Ondřej Šaršon, ze Střelic Karel Horák, z Moravské Slávie Stanislav Staněk, z Durasu pak Ruda Moulis a z našeho týmu Vašek Fiala). Každý z oceněných dostal jako pozornost plyšového koně, nápadně podobného našemu klubovému talismanovi. Nejlepší tři týmy (Jezdci, Duras a Moravská Slávia) obdržely též medaile a diplomy. A kapitáni medailových týmů – Ti si to za ty nervy se skládáním sestavy po celou sezónu zaslouží nejvíc – dostali navíc lahev dobrého vína od sponzora advokátní kanceláře Bulínský, Vávra. Jedna lahev se našla i pro vedoucího soutěže, který na oplátku s úsměvem na líci slíbil, že tentokrát nebude rozdávat žádné pokuty. Další drobnosti vítězným týmům a hráčům věnovali Jezdci Jundrov a advokátní kancelář Továrek, Horký a partneři.
Po vyhlášení výsledků následoval turnaj v bleskovkách. Vzhledem k tomu, že většina hráčů hostujících týmů se už vydala s průhlednými záminkami (manželka, děti, hokej apod.) domů, byl turnaj v bleskovkách spíše takovým „Jundrov open“. Z vítězství se snad ani příliš neradoval, byť mohl, náš vítězný rutinér Peťa Pisk s 11 body z 11, druhý Venca Fiala (8 ½ bodu), s horším pomocným hodnocením skončil třetí Antonín Továrek (též 8 ½). Zejména trochu kuriózní vítězství nad Mirkem Pakostou v posledním kole autora těchto řádků potěšilo. Kolem popocházel Peťa Pisk a peskoval nás a hlavně mě: „Hoši, jak to hrajete! Vy vůbec neděláte rošádu!“ Ano, nejdříve jsem na hru bez rošády dojel já (Ztráta postupně dvou figur a posléze nekorektní oběť třetí) a o chvíli později Mirek (krásné nekrytelné matové hrozby). Podrobné výsledky bleskovek najdete zde.
Jméno | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | body | pom | výsl | |
Šípek O. | 1 | x | 1,0 | 0,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 0,0 | 1,0 | 1,0 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 7,0 | 4 | |
Staněk S. | 2 | 0,0 | x | 0,5 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 0,0 | 1,0 | 1,0 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 6,5 | 5-6 | |
Továrek A. ml. | 3 | 1,0 | 0,5 | x | 0,5 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 0,0 | 0,5 | 1,0 | 8,5 | 2-3 | |
Hošek M. | 4 | 0,0 | 0,0 | 0,5 | x | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 0,5 | 0,0 | 0,5 | 1,0 | 6,5 | 5-6 | |
Tyleček P. | 5 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | x | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 0,5 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 2,5 | 10 | |
Prokop J. | 6 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | x | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 2,0 | 11 | |
Šípek M. | 7 | 1,0 | 1,0 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 1,0 | x | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 5,0 | 7-8 | |
Chmelíček B. | 8 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 1,0 | x | 0,5 | 0,0 | 0,0 | 1,0 | 3,5 | 9 | |
Pakosta M. | 9 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,5 | 0,5 | 1,0 | 1,0 | 0,5 | x | 0,0 | 0,5 | 1,0 | 5,0 | 7-8 | |
Pisk P. | 10 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | x | 1,0 | 1,0 | 11,0 | 1 | |
Fiala V. | 11 | 1,0 | 1,0 | 0,5 | 0,5 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 1,0 | 0,5 | 0,0 | x | 1,0 | 8,5 | 2-3 | |
Hurta M. | 12 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | x | 0,0 | 12 |
Jezdecké oslavy postupu do KP1 pokračovaly dobrou večeří na Bowlingu Stodola a utkáním mezi předními čtyřmi a zadními čtyřmi deskami. Nehrály se šachy, ale bowling, takže šance byly vyrovnané. Nejlepší bowlingový bijec „předáků“ Mirek Pakosta nastřílel ve třetí hře neuvěřitelných 185 (!) bodů a pokořil tak i nejlepšího borce „zadáků“ Broňka Chmelíčka. Po zásluze tak předáci ve složení Pisk, Pakosta, Hošek, Fiala zvítězili v rozhodujícím zápase a tím i celkově 2:1 na zápasy. I když závěrečnou rozstřelovou „pětiminutovku“ (Pojďte házet, ještě máme pět minut!) vyhráli vyhecovaní zadáci (Šípek M., Továrek, Chmelíček, Šípek O.).
Když jsme pak opět dosedli ke svým půllitrům, podívali jsme se konečně na internet, jak dopadly ostatní „kápédvojky“. A tak nám závěrem dovolte na dálku pogratulovat Univerzitě Brno (po napínavém souboji vítěz KPII C) a týmu Garde Lipovec „B“ s lídrem Martinem Habinou (vítězství v KPII A). Těšíme se na vzájemná utkání příští rok v KP1!
Se svou reportáží skončím právě v tomto okamžiku dobrého rozmaru, protože na rozdíl od hbitého investigativního pera pana Kalendovského nepovažuji za důstojné popisovat i návraty z pařby domů. J
Antonín Továrek ml.
Čau Tondo, já vím, že to zní neuvěřitelně, ale nakonec jsem s Michalem s figurou méně vyhrál a ne jak napovídá tabulka prohrál.
tabulku jsem vkládal já a omlouvám se za chybu. Výsledky jsem nekontroloval, jen přepsal.