Tak už jsme opět zkřížili zbraně s Lokomotivou. Tentokrát proti nám v městském přeboru stálo, či spíše sedělo mužstvo „G“. Poprvé jsme letos zavítali do sklepních prostor při ZŠ Staňkova a mohli jsme jen snít o krásné prosvětlené hrací místnosti, jako je třeba ta naše v Jundrově. Nicméně v katakombách se nám dařilo.

Ani jeden z týmů nenastoupil v nejsilnější sestavě. Nám chyběl Karel Kratochvíl, soupeřům hned tři hráči ze základu. Rodina Továrkova nastoupila proti rodině Petlanů, čímž zápas získal pikantnější příchuť.

Krátce po úvodním hvizdu to tentokrát dal za remis Olda Šípek. A pak se delší dobu nic nedělo, tedy výsledkově. Na všech šachovnicích se urputně bojovalo. Olda, který měl možnost v klidu sledovat dění na všech deskách, by mohl vyprávět. Jeho průběžný referát zněl: „Všude je to nejasný a divoký, ty stojíš nejlíp.“ Jsa si vědom slabin a nedostatků své pozice, nebyl jsem z takového hodnocení vyhlídek našeho družstva úplně nadšen.

Broňa Chmelíček, náš popírač základů kybernetiky (Celá kybernetika si vystačí s jedničkama a nulama, jen Pro Broňka je základ půlka.), byl poprvé vystaven situaci, kdy mu soupeř odmítl nabídku remízy. Objektivně nutno přiznat, že v situaci, kdy měl soupeř dramatický, až vražedný náskok ve vývinu. Přesto se dostavilo to nejsprávnější možné rozuzlení – Broněk svou partii vyhrál.

A pak už zaúřadoval náš plyšový talisman. Soupeři naráz popadali jak přezrálé hrušky. Vyhrál Michal Šípek i Jirka Slezák. Táta remizoval, já jsem získal jasnou výhru, díky soupeřově hrubce, která ovšem byla vyústěním mého tlaku po celou partii. A usiloval bych po právu o výhru, i kdyby soupeř v koncovce nepochybil. Inu podívejte se níže, jak nám po 1. e4 c6 2. c4 e5 zmutoval karokan.

I na první desce bylo prakticky hotovo. Toník Seidl byl nucen tahat koncovku s figurou víc, při věžích a čtyřech pešcích na každé straně. Důstojnosti zápasu by přidalo, kdyby se jeho soupeř vzdal a Tonda mohl s námi odejít na naplánovaný bowling včas.

V tomto kontextu mi přišla vtipná sebereflexe mého soupeře, pana Petlana, když zjistil, že odehrané partie dáváme na web: „To kdybych věděl, tak se vzdám dřív.“

A tak jsme uštědřili Loko „G“ jejich první porážku, a to ve výši 6:1. Výsledek je pro soupeře krutější než předvedená hra. Mladší z Petlanů střetem s mým tátou ztratil první půlku, já jsem donutil staršího z Petlanů poprvé v sezóně kapitulovat. V našem týmu v městském přeboru zůstávají stoprocentní Karel Kratochvíl (4 ze 4) a Michal Šípek (5 z 5). Výmluvné je i to, že první čtyři hráči naší soupisky uhráli 16,5 z 18, tj. přes 91%. Celkově jsme prohráli zatím jen 3 partie, z toho ještě dvě na čas, když v okamžiku pádu digitálního praporku prohrané nebyly.

V městském přeboru tak vstoupíme do nového roku z prvního místa, jako jediní bez bodové ztráty a se skóre lepším o šest bodů než druhý nejlepší tým. Přejme si podobné žně i v neděli v KPII.

Po vzoru pana Kalendovského pro úplnou korektnost dodávám, že po skončení zápasu se skoro celý tým odebral do hospody Rubín, i s Mirkem Pakostou, který mezitím dorazil, (a s Kolodinovými, kteří dorazili přímo do Rubínu). Zahráli jsme si bowling a popovídali si u pěny lahodného moku. Přidal se k nám ještě Peťa Pisk a společně jsme až do půlnoci posilněni alkoholem spřádali plány na nové a originální šachové akce. Máme (máte) se na co těšit …

Tonda T. ml.