Toto je divná sezóna. Začínali jsme ji s obavou, abychom utáhli tři družstva současně v jednom termínu. Vymýšleli jsme koordinační porady kapitánů, řešili jsme sestavy do poslední chvíle. A taky se zdálo, že souběh tří týmů zároveň, vždy jedno družstvo odskáče. V prvním kole béčko, které bylo papírovým superfavoritem KP2 “B”, jen remizovalo v Kuřimi. V druhém kole si odjelo céčko do Veselí pro prohru jen se šesti hráči. Ve třetím kole si áčko vylámalo zuby na Zbrojovce Vsetín. Po čtvrtém kole figurovalo céčko s jedinou výhrou ze čtyř zápasů na sestupových místech KP2 “C”.

A od té doby se začaly dít věci! Shrnuto do jedné věty, od 3. prosince 2017, kdy céčko prohrálo v Kyjově, jsme všechny soutěžní zápasy až doteď vyhráli. A když píšu “vyhráli”, myslím tím áčko, béčko i céčko. Potvrdila se tak zkušenost několika minulých sezón vtělená do lidové pranostiky: “Chceš-li Jezdcům hrozit matem, dělej tak před slunovratem.”

Céčko se sérií výher vyšplhalo ze sestupových vod až na konečné třetí místo v tabulce KP2 “C”. Béčko se poprvé dostalo do čela tabulky KP2 “B” po výhře ve čtvrtém kole v Ivančicích 6:2. A do konce soutěže stihlo nasbírat neuvěřitelný desetibodový náskok na druhý tým tabulky. Gratulujeme béčku k suverénnímu postupu do KáPé jedničky!

No a u áčka se s dovolením zastavím blíže, protože jsem zatím nevynechal ani jeden soutěžní zápas. Áčko mělo štěstí na skvělý los. Všechny papírově přijatelnější soupeře mělo naskládáno do prvních sedmi kol soutěže. S tím, že v termínech, kdy se druhá liga křížila s extraligou a kdy nemohli nastoupit dva naši nejsilnější hráči, nám los určil soupeře, kteří bojují o záchranu u dna tabulky. Jedinou výjimkou bylo třetí kolo ve Vsetíně, kdy naše prořídlá sestava nestačila na domácí, Vsetín byl prostě lepší.

V 1. kole jsme vyválčili přesvědčivou výhru v Hustopečích 6:2. Pomohl Mirek Pakosta, který zaskočil na poslední chvíli za nemocného Patrika Pýchu, a bodoval. Rovněž dva body získali Franta a Martin Růžičkovi, které jsme si vypůjčili na pomoc z béčka.

Na druhé kolo k nám zavítaly Prušánky a díky přesvědčivým výsledkům našich předních desek si odvezly porážku 5:3. Dík patří zejména Jardovi a Vencovi.

Když nás ve třetím kole přehráli Valaši ze Vsetína, figurovali jsme na pátém místě tabulky a sezóna nabízela výhled pokojné hry v klidném lepším středu tabulky.

Pak jsme se dvakrát domluvili se soupeřem na předehrávkách zápasů. Ve čtvrtém kole pokazil Univerzitě zápas Honza Uhmann, který zapomněl na domluvenou předehrávku. Domácí kvůli kontumaci znervózněli a prohráli 2,5:5,5. Hodně pomohli rychlou výhrou Kristýna a Jakub. V pátém kole jsme předehrávali doma se Zlínem. První tři desky – Jarda, Petr a Kristýna to nandali Zlíňákům 3:0, celý tým pak vyhrál 5:3.

V šestém kole jsme pak áčko obětovali zájmům béčka, do Kuřimi vyrazili jen tři hráči základní sestavy. Dali jsme šanci náhradníkům, kteří v úvodním kole v KP2 neuspěli proti kuřimskému béčku. A Ti se vzepřeli papírovým předpokladům a odvděčili se nejlepším možným způsobem. Na posledních čtyřech deskách uhráli 2:2, za zmínku stojí zejména rychlá a krásná výhra Oldy Šípka. Celkový výsledek 4,5:3,5 jsme vybojovali hlavně srdcem, když rozhodující bod jsem získal já v partii, kde by nebyl překvapením žádný výsledek.

Sedmé kolo jsme doma hostili Staré město a zkušenost našich lídrů (Jarda, Kristýna) rozhodla o vítězství 5:3.

A tato výhra nás poprvé katapultovala na neočekávané první místo v tabulce. Do Vlčnova jsme na osmé kolo zajížděli s obavami, silný soupeř se ztrátou pouhých čtyř bodů na nás a ještě k tomu souběh s extraligou. Nakonec jsem na doporučení Mirka Pakosty nechal odpočívat Vencu Fialu, kterého bychom okradli o požitek z pařby s kamarády v Jeseníku. Co by to bylo za pařbu, kdyby musel odjíždět v sedm ráno vlakem z Jeseníku, aby byl před desátou ve Starém městě?! A vyplatilo se.

I soupeř měl z vedoucího týmu tabulky respekt a dopředu přistoupil k zápasu jako k exhibičnímu utkání, kdy dal šanci od šesté desky o něco slabším náhradníkům. Poprvé od začátku sezóny jsme hráli bez jediné partiové prohry a v zápase jsme vyhráli 6:2. Klobouk smekám před Kristýnou a Mirkem, kteří dokázali zdolat na prvních dvou deskách papírově silnější soupeře a tím rozhodli. Srdce pro tým a taktickou vyzrálost předvedla Martina, která svou remízou přidala (ne naposledy) rozhodující půlku na 4,5.

Po zápase s Vlčnovem nás čekaly rozhodující manévry před zápasem roku s Moravskou Slávií. Kdo by to byl čekal, že po osmi kolech budeme hrát zápas o první místo a to ještě z pozice vedoucího týmu soutěže s dvoubodovým náskokem. Sestavu jsme dávali dohromady o něco pohodlněji než v předchozích kolech, protože současně hrající béčko mělo jistý postup a céčko si mohlo pohoršit nejhůře ze třetího na čtvrté místo. Velké šachové srdce ukázal Jirka Musil, spolehlivá opora týmu. Jirka odjížděl v půlce února na půlroční stáž do zahraničí. Zprvu bláznivá idea, že by na rozhodující zápas přijel z rakouského Villachu 600 km vlakem, v sobotu sem a v pondělí zase zpět, začínala dostávat čím dál reálnější kontury. Jirka dorazil. Na rozhodující zápas nás přišli podržet i Venca a Mirek, i když jinak zrovna neoplývají nadšením nad nedělí strávenou za šachovnicí. I přes jezdeckou mobilizaci (chyběli jen Petr a Kristýna) byl soupeř papírově silnější. Morálku našeho mužstva jsem se snažil podpořit prohlášeními, že zatímco soupeř je schopen postavit od první po sedmou desku hráče přes 2200, my stavíme po sedmou desku hráče, kteří umí porážet hráče přes 2200. A došlo přesně na má slova. Rozhodující body v zápase vybojovali: Jirka na čtvrté porazil p. Nepomuckého (2200+) a Martin Hošek oplatil porážku z předloňské druhé ligy Petru Skácelíkovi (2200+). Jirka i Martin po celou sezónu předvádí spolehlivé výkony, a když se k tomu přičtou body proti elově silnějším soupeřům v rozhodující partii, myslím, že mají velký podíl na úspěchu celého týmu. Další bod přidal Patrik na sedmé desce proti Standovi Věchetovi. Patrik se po předchozí část sezóny trochu trápil. Ale asi se jen připravoval na tento rozhodující zápas, který zvládl bravurně. V mé partii na osmé mě Michal Vávra v zahájení přehrál, snadno jsem mu odevzdal pěšce, poté druhého s nadějí na protihru a když si Michal sebral i třetího, protihra věžmi po uvolněném sloupci gé se skutečně objevila. O hodnocení mé pozice však nejlépe vypovídá, že když přišel Venca zhodnotit mou pozici za stavu 3:2 pro nás, místo přijetí remízy zatnul zuby a bojoval dál. Nakonec se mi podařilo vyklouznout hrobníkovi z lopaty a díky řádění mých věží na soupeřově královském křídle otočit výsledek. Stav byl rázem 4:2 a v tu chvíli se opět projevil státnický um Martiny Marečkové, která dala partii se Sašou Tikovským s pěšcem více za remis a zařídila tak po druhé za sebou rozhodující zápasovou půlku na 4,5. Následná remíza bojovníka Venci jen podtrhla konečný výsledek 5:3. Tentokrát se o vítězství bodově zasloužili zejména zadní desky, ale bojoval celý tým.

Soupeř si zaslouží cenu fair play, zejména pak Michal Vávra, když sám, ač rozčarovaný z výsledku partie i zápasu, vzdal hold vítězům na místo obvyklého pokřiku při opouštění hrací místnosti “Morenda!” provoláním “Jezdci!”

Díky souběžné prohře Kroměříže se Vsetínem máme na čele tabulky dvě kola před koncem pětibodový náskok před pronásledovateli. K historickému a neočekávanému postupu do 1. ligy nám chybí už jen jedna výhra (nebo dvě remízy) ze dvou zbývajících zápasů. K zápasu s Kroměříží, která vedla tabulku až do sedmého kola a je aktuálně třetí, přistupujeme s velkou pokorou a odhodláním. Jako kapitán si užívám nezvyklého luxusu, mám na výběr z dvaceti hráčů soupisky, protože krajské soutěže už skončily, a můžu tak volit mezi dobrou, lepší a ještě lepší sestavou. Tak mi držte palce, abych měl šťastnou ruku.

Tonda T.