„Včera neděle byla, včera byl hezký čas …“, notují si dnes jundrovští jezdci. A je pravda, že nedělní zápasy KP1 nám vyšly jak z říše snů. Vždyť i p. Ciprys pojmenoval svůj článek „Jezdci opět na koni“.

Začalo to jako obvykle slepováním sestavy, která se až do úterý jevila být na naše možnosti spíše průměrná. A pak se dodatečně ozval Petr Buchníček a my jsme jen licitovali, kdo že ze sestavy vypadne. Obětoval se Olda a svou kapitánskou pásku, kterou původně dostal od bráchy, předal nejpovolanějšímu – Peťovi Piskovi. A tak se stalo, že k zápasu vyrazili vůbec poprvé tři naši nejsilnější hráči současně.

Adamov nás vítal v neděli ráno krásným jarním počasím s příslibem hezkého dne. Ovšem vstup do zahulené vesnické knajpy, kde se mělo hrát, byl depresivní. Ač téměř prázdná, byla neustále prosycena cigaretovým kouřem a protivný dým štípal do očí. Kdo prošel tímto očistcem, mohl se nadechnout v salónku, kde již byly nachystány stoly pro souboj místního Spartaku s našimi Jezdci.

Domácí jako tradičně nastoupili téměř v nejsilnější sestavě a prostým porovnáním ELO od třetí šachovnice dál se mohlo jednat o vyrovnaný zápas.

Jakékoli spekulace o vyrovnaném zápase utnul už po hodině a půl Peťa Pisk na první desce. Vedli jsme jedna nula, ale situace na páté desce (Standa Staněk vyšel ze zahájení s rozháranými figurkami, kdy jako jeho nejaktivnější figura pro střední hru se jevil být jeho král.) a na šesté (Franta Růžička měl proti panu Píšemu o kvalitu míň.) nám moc optimismu nenalévala. Franta a pan Píše, v tempu odpovídajícím spíše rapid šachu, odehráli 50 tahů v době, kdy ostatní přemýšleli nad cca 20. tahem. Franta zajímavým dvojím úderem dobýval věž a od tohoto okamžiku už nepřipustil pochybnost. Asi po dvou hodinách jsme vedli 2:0. Tonda Seidl proti Pavlovi Masákovi dal oboustranně zajímavou zablokovanou pozici s volným há sloupcem za remis. Takticky vyzrálé rozhodnutí!

Venca Fiala proti Karlu Švehlovi přeměnil prostorovou na materiální převahu a přidal další bod. Remízu uhrál ještě Petr Buchníček na druhé desce a vedli jsme už 4:1. Zbývající souboje (Standa Staněk, já ( = Tonda Továrek) a Martin Růžička slibovaly napínavé boje se třemi možnými výsledky. Takže není divu, že se chumel zvědavců nalepil na naši šachovnici a citoslovce nadšení se mísilo s citoslovci údivu. Mému soupeři, panu Mižákovi, zahnanému do kouta mou aktivní dvojicí střelců a půl minutou na hodinách, praskly nervy a v divoké pozici zcela nekorektně obětoval jezdce, na což jsem já k jeho překvapení odpověděl nekorektní obětí střelce. Střelce však pan Mižák dobral střelcem místo králem a mohl se hned vzdát, což také za dva tahy učinil.

Bylo 5:1 a zbývající dvě remízy upravily stav na konečných 6:2.

Silného soupeře jsme tak porazili výrazným rozdílem, dobrý důvod k oslavě. Vše jsme už kolem půl třetí zapili v adamovské restauraci Na větrníku. A další vlna nadšení přišla, když se na internetu objevily ostatní výsledky KP 1. Prohra Lokomotivy a Kuřimi nás vrátila zpět do hry o postup do ligy. Vše máme opět ve svých rukou. Stačí „maličkost“ – vyhrát pět zbývajících zápasů.

Tonda Továrek