Nevěřili byste, kolik adrenalinu může představovat jeden šachový zápas. V neděli jsme u Svratky hostili Univerzitu. Hosté dorazili s tak záplatovanou sestavou, že by si na ně nevsadil nikdo ani zlámanou grešli. Jsem líný to počítat, ale odhadem jsme mohli mít v průměru ELO o 200 bodů vyšší.

První se vzepřel papírovým předpokladům p. Kacálek na osmé a vyškolil Oldu Šípka během hodiny a půl. Nechal mu dámu za tři figurky a Olda spoléhal na to, že jeho dáma se nakonec rozhýbe. Marně. Smršť lehkých figur bílého převálcovala děravou pozici černého.

Pak dospěla k remíze partie Petra Piska s p. Hladíkem na první. A já jsem si pokazil bílou dračí sicilku jako už dlouho ne. Když jsem šel hledat útěchu pohledem na spoluhráče, Petr mě vrátil do lavice se slovy: „Nikam nechoď, není se na co dívat.“ A měl pravdu, nebyla jediná partie, kde bychom v tu chvíli byli vyhraní nebo výrazně lepší. Přesto jsme se dokázali touto fází zápasu prokousat a když jsem já konečně pokládal krále, stihli mezitím vyhrát Michal Šípek, Venca Fiala a Martin Hošek. Vedli jsme 3,5:2,5 a zbývala partie Tondy Seidla, který bohužel v koňské koncovce postupně přišel o všechny pěšce, a soupeř ustájil jeho koně u kraje šachovnice. Beznadějné, prohra byla jen otázkou času.

A za stavu 3,5:3,5 o všem rozhodovala partie Standy Staňka proti paní Vaculíkové. Dáma + jezdec proti dáma + slabší střelec. O nadějích na výhru rozhodovalo, kdo aktuálně bude mít iniciativu šachovat. Standa odmítl remízu a v nervydrásajícím závěru dokázal k velkému překvapení přítomných vyhrát.

Tak nakonec jsme velmi vděčni za nejtěsnější výhru a ještě teď se vzpamatováváme z toho, že jsme vůbec vyhráli. Nevyplatí se podceňovat žádného soupeře. Graf návštěvnosti na našich stránkách dlouhodobě připomíná kardiogram s každotýdenní amplitudou v pondělí po zápase. Tentokrát to byly takové nervy, že nepochybuji, že i pondělní amplituda na kardiogramu sledovanosti bude hodně vychýlená. Přejme si od příště pohodovější zápasy než byl tento. Hrdinou dne je bez pochyby Standa Staněk! Stando, gratulujeme!

Soupeř si zaslouží za podaný výkon naše velké uznání.

Tonda Továrek