Kolik bodů bude stačit na záchranu? Schválně kolik? Deset? Dvanáct? Nebo čtrnáct? Oblíbená kratochvíle šachistů týmů ze spodní poloviny tabulky. Na toto věčně aktuální téma vydrží diskutovat celé hodiny. A po každém kole znovu a znovu. Vždyť každé kolo šachové soutěže přináší nové podněty a nové impulsy, které je třeba probrat a zvážit. Nevím, jestli fotbalisté, ragbisté či stolní tenisté to mají podobně. Ale soukromě bych si tipl, že šachisté vedou. Žádná jiná disciplína totiž nekoncentruje tolik podivínů s analytickým myšlením jako právě šachy.
A nejinak tomu bylo uplynulou neděli. Na věčné téma jsme mohli diskutovat už od půl druhé na obědě v A-sport hotelu vedle haly na Vodové. A diskuse to byla vpravdě konstruktivní, protože jí předcházela naše rychlá druholigová výhra nad béčkem Durasu.
Loni prvoligový Duras „B“ se letos potácí u dna druholigové tabulky. Tým se silnou soupisku trpí nízkou docházkovou disciplínou svých hráčů. Vždyť proti nám postavili čtyři náhradníky, z toho tři z nejnižších pater soupisky. Ani tak bych ale neřekl, že jsme byli favorité. Rozesazené dvojice byly elově celkem vyrovnané.
Poměrně rychle, ale ne zas až velmistrovsky rychle, se rozešli smírně soupeři na druhé a čtvrté desce, za nás Vojta Mejzlík a Pepa Hladík. V tu chvíli jsem si posteskl, že nám nezbývá než vyhrát černými. Petr Skácelík se dobře připravil na Martina Hoška a získal už v zahájení pravděpodobně rozhodující výhodu. Příznivě se vyvíjela partie Martina Růžičky na osmé. Petr Pisk, dosud hendicepovaný operací kolene, dal svou partii po nějaké době též za remis. Jako na houpačce se vyvíjela partie Radek Přibyl vs. Luděk Fuchs na sedmé. Naštěstí ke konci spíše ke zděšení královopolských hráčů. Radek vyhrál, Martin na osmé taky, stav byl 3,5:1,5 pro nás. Když kapitánující Petr Pisk doporučil Frantovi Růžičkovi, aby vzal remízu v lepší pozici (byť s horším časem), bylo to signálem pro mě, že se mi věří. Na stolech už byla jen prohraná věžovka Martina Hoška a moje věžostřelcovka s volným pěšcem na každé straně. Můj pěšec byl rychlejší a figury pohyblivější. Svou premiéru na páté šachovnici jsem úspěšně zvládl: 1-0 = rozhodující bod. Ukazatel skóre se zastavil na číslicích 5:3 pro Jundrov.

Zápas skončil nečekaně brzo a tak jsme si mohli vychutnat zbytek sváteční atmosféry vítězné neděle. Až v restauraci po zápase mi Petr prozradil, že Frantu přiměl k remíze, protože kdovíjak to dopadne na mé šachovnici a bod (4:4) je lepší než nula. Do restaurace za námi dorazili poslové ze Staňkovy ze zápasu ŠK 64 vs. Duras „C“ (3,5:4,5) Neklan Vyskočil a Zdeněk Tioka. Neklan, konfrontován s nelichotivým výsledkem béčka, prohlásil, že jim v zásadě sestup z druhé ligy vyhovuje, protože aspoň nebudou po několika letech hrát všechny durasácké týmy v jednom termínu. Na to jsme konstatovali, že to je na dobré cestě, protože mají sestup ve svých rukou.

A na závěr se můžete ještě pokochat našimi nedělními šachovými výtvory.

Antonín Továrek