„Napiš, že jsme zachránili Duras,“ kladl mi na srdce Olda, když jsme se včera loučili po kruté porážce našeho béčka 1:7 v KP1 od tápajícího Durasu „B“. Pravda je to jen zčásti, protože na šachovnici si to hráči Durasu museli vybojovat sami. A docházkovou disciplínou si pojistili, že budou favority, když my dáme šanci náhradníkům. Béčko trápí jánošíkovský syndrom dlouhodobě. Už před dvěma lety v KP1 brali body favoritům a prohrávali s outsidery. Kdyby se před dvěma lety udělala dílčí tabulka vzájemných zápasů prvních pěti družstev a Jezdců, tak bychom postupovali do 2. ligy. Ale po započtení výsledků s dolní polovinou týmů, jsme nakonec sestoupili. Letos se o krk bát nemusíme. Naše páté místo v tabulce už je natolik fixované, že si opravdu mohou ve zbývajících kolech zahrát úplně všichni. To je další proklamace, kterou Olda vyzdvihoval ušlechtilost a duch fair play našeho týmu: „I letos si zahráli úplně všichni, kteří jsou na soupisce,“ kasal se. A já dodávám, ano, nejsme takoví elitáři, jako třeba Kroměříž v první lize, kteří pravda, jsou sice hlavními adepty na postup do extraligy, ale trapně dali šanci jen devíti hráčům ze soupisky. J

Ale pojďme na to postupně. Po ponižujících porážkách áčka i béčka v minulém kole od posledních týmů tabulky (v první lize od Litovle, v KP1 od Veselí „B“), jsme tentokrát chtěli naklonit přízeň bohyně Caissy na naši stranu. Pověrčivci provedli své rituály, já si vzal do ruky vítěznou propisku, kterou jsem si minule zapomněl, a sedli jsme k šachovnicím. Protože béčku už o nic nešlo, vyztužili jsme sestavu áčka, kdy od páté desky nastoupili Kuba Bednář, Kiryl Slepov, já a Michal Šípek. Takové absence se samozřejmě podepsaly na béčku. Velký dík patří v béčku Evě Pekárkové, která ač měla na starosti dvě své ratolesti, tak usedla k šachovnici a postarala se o to, že letošní sezónu se můžeme i po desátém kole pyšnit tím, že nemáme na krku žádnou kontumaci. Čestné uznání pak v béčku uděluji Oldovi a Marošovi za zmírnění celkové výsledkové ostudy dvěma remízami. Tolik tedy o béčku.

Áčko čekalo na výhru od čtvrtého kola více než čtvrt roku jak zemědělci na déšť v sedmačtyřicátém. Proti Frýdku v silné sestavě, ve které soupeř nastoupil, to opět vypadalo, že ani z tohoto mráčku nezaprší. Na všech osmi deskách měl soupeř ratingovou převahu, na každé desce od 50 do 150 ELO bodů. Poprvé jsme zapojili do áčka i Michala Šípka, který letos hraje s mimořádnou fazónou, stejně jako Kiryl Slepov.

Jako první se přišel pochlubit s nabídnutou remízou Petr Buchníček asi po dvou hodinách hry. Pokrčil jsem rameny a jako hráč s nejnižším elem z celé naší osmičky hráčů jsem postupoval jako naše politická reprezentace, kdy rozhodují o podstatných věcech lidé, kteří jim nejméně rozumí. Dal jsem spíš na své pocity a Petrovi remízu schválil. Vzápětí poměrně nečekaně zvítězil Venca Fiala a od toho okamžiku jsme tahali v zápase překvapivě za delší konec. Z jedné strany Kiryl černými vedle mě sveřepě držel svého střelce dlouhodobě na kótě a2 a dalšími figurami soustavně obtěžoval nestejně velkorošujícího bílého krále. Pozice to byla dvojsečná, ostrá jako břitva a plná taktiky. Nakonec se jako lepší počtář ukázal Kirylův soupeř a utrpěli jsme první porážku v zápase. Téměř současně proměnil svou partii v bod Kuba Bednář, přiznám se, že jsem ani nestihl postřehnout jak. Ale důsledkem bylo, že jsme zase byli o bod napřed, tentokrát 2½ : 1½.

K zajímavému zvratu došlo v mé partii, kde jsem se celou dobu věnoval obraně, až soupeř přestřelil strunu, obětoval figuru a překvapivě obráncům mého holého krále bez pěšců umožnil přejít nečekaně do ofenzívy. Soupeř se tak spíše porazil sám. Za pozornost stojí jen můj závěrečný tah De6 s nekrytelným matem. Ale takové jsou šachy, je to asi fér, minulé kolo se něco podobného stalo mně.

Další cennou půlku do sbírky přidal Petr Skácelík, v pozici, kde útočil spíše soupeř. Stav byl 4:2 pro nás a na šachovnicích se zdálo, že leží minimálně další bod. Jirka Musil zkušeně překonal svou časovou tíseň, kdy měl sice kvalitu za pěšce, ale soupeřova dvojice střelců se v pozici s věžemi a dámami zdála být hodně nebezpečnou. Jirka postupně otupil nebezpečnost pozice, povyměňoval figury a už se hrálo jen na dva výsledky. Podobně nevyzpytatelnou pozici měl Michal Šípek na osmé v dámské koncovce s utíkajícími pěšci na obou stranách. Kolemstojící se přeli, zda to má Michal vyhrané nebo ne. V následující analýze nám pak Michal ukázal, že partii mohl při nesprávném postupu i prohrát. Takže nakonec jsme vděčni za remízu i v této partii. Obě dohrávané partie tak skončily remis a konečný výsledek zní 5:3 pro domácí Jundrov.

Bylo důležité jít vítězství po zápase zapít na Piavu, abychom si nepohněvali bohyni Caissu do posledního kola. A jak jsme se postupně dozvídali zbývající prvoligové výsledky, tak z toho čím dál více vyplývalo, že naše naděje na záchranu jsou opravdu ryze teoretické. Všechny ostatní týmy před námi kromě Frýdku nám odskočily o tři body, takže pokud bychom my v posledním kole vyhráli a Frýdek prohrál a zároveň jsme smazali rozdíl 2,5 bodu ve skóre, tak se zachráníme, což asi není úplně pravděpodobné. Ale určitě to nevzdáme a užijeme si poslední kolo za čtrnáct dní v Ostravě, i kdyby to měla být naše prvoligová derniéra.

Tonda Továrek