Všichni jsme věděli, že to jednou muselo přijít. A po deseti výhrách v Městském přeboru a devíti v KPII byl nejvyšší čas, abychom nějaký bod ztratili. Dvacáté vítězství v řadě nám nebylo souzeno. Bojovat poslední nedohranou partií o remízu, to je pocit, který jsme za celou sezónu nezažili. A popravdě vítězství v poslední partii, kterým zachráníme remízu, mě těší víc než výhra za stavu 5:1.
Ale jak se to celé zvrtlo. Na startu stál trochu oslabený (ale ne moc) tým Jezdců. Omluvili se Tonda Seidl a Jirka Slezák. Na poslední chvíli se omlouval i Karel Kratochvíl s horečkou. Ale Karla Michal ukecal, aby hrál. Další náhradníci už nebyli po ruce. Já sám jsem si u kapitána vyprosil, že nabídnu rychlou remízu a půjdu dodělat nedokončené úkoly do práce. Zpoždění bylo na naší straně, takže na hodinách jsme si ubrali 5 minut. A proti nám nevyzpytatelný tým ŠK 64 „B“ se šesti hráči základní sestavy a náhradníkem, který měl před tímto kolem 6,5 bodu ze 7.
Pikantní souboj se odehrával na první šachovnici. Karel Kratochvíl, podle ELA nejsilnější hráč v soutěži, nastoupil proti Petru Krejčímu, elově druhému v pořadí v celé soutěži. Já jsem si sedl za šachovnici proti Milanu Zamazovali, se kterým jsem hrával pravidelně v dorosteneckých soutěžích a od té doby jsem se s ním dvacet let neviděl. Dorazil jsem do hrací místnosti, právě když náš kapitán rozesazoval páry k šachovnicím. Milan si zřejmě podle jména neuvědomil, s kým hraje, až když jsem si proti němu sedl za šachovnici. Usmál se a povídá: „Zdár, jak se vede!“ místo obvyklého „dobrý den“, které měl zjevně původně na jazyku. Další kuriozitou byl souboj Oldy Šípka s Petrem Burýškem na čtvrtém prkně. Olda totiž právě od svého soupeře kupoval před časem byt. Inu svět je malý. A poslední postřeh, na který nesmím zapomenout, Pavel Tyleček na sedmé nastoupil ke svému prvnímu vážnému soutěžnímu utkání v životě, předchozí kontumaci v jeho prospěch nepočítám.
Zápas se pro nás od začátku nevyvíjel dobře. Můj soupeř hrál trochu pomaleji, takže v 12. tahu, kdy jsem zvažoval, že nabídnu remízu, měl můj táta o figuru míň a Karel právě přišel v taktické zápletce o věž. Olda měl při nestejných rošádách na stole zdivočelou pozici se dvěma králi pod matem. Dvě evidentně prohrané partie mě přiměly, abych se vzchopil a bojoval jak lev. Takže žádná remíza! Táta i Karel Kratochvíl záhy prohráli. Broňkova partie skončila remízou a prohrávali jsme 0,5:2,5.
Olda měl ve své divoké pozici na 22. Va1 odpovědět Da3+ a po následném Se6 se mohl bílý vzdát. V partii se však stalo 22. …. b3 a po několika dalších ostrých tazích se spoustou krásných oboustranných hrozeb skončila partie remízou věčným šachem. Stav zápasu byl 3:1 a hrál už jen Pavel na poslední, já a Michal vedle mě.
Michal dokázal podle všeho remízovou pěšcovku díky bezmyšlenkovité hře soupeře dovést do vítězného konce. Naše první vítězství v tomto zápase, snižujeme na 2:3. Poté půlku přidal ve svém prvním soutěžním utkání Pavel. Na sedmou desku posílám dvojnásobnou gratulaci, vždyť Pavlův soupeř měl do této partie 6,5 ze 7!
No a mně nezbývalo než hrát na výhru, abychom zachránili remízu. Konečně výzva! Podařilo se mi vypudit soupeřova krále do centra šachovnice, kde na něj číhala má věž a dáma. V kombinaci s výrazně horším časem soupeře šlo o nebezpečný koktejl, ve kterém protivník, byť s pěšcem víc, musel bravurně manévrovat. Několikrát jsem odmítl výměnu jakékoli figury a neustále vytvářel nové a nové hrozby. Ale až soupeřovo přehlédnutí, kdy ztratil dámu při dvou minutách na hodinách, znamenalo mou výhru. Podařilo se nám tak vydřít celkovou zápasovou remízu 3,5:3,5.
Dorazil Peťa a usmíval se s výrazem senzacelačného novináře: „Jezdci, vy jste nevyhráli! Co se děje?“ Naštěstí ten bod, který jsme získali, je přesně ten bod, který jsme potřebovali k postupu. Šance, že by nás Bystrc předběhl, je v rovině čiré teorie. K definitivní jistotě musíme uhrát ve dvou posledních kolech spolu se soupeři bystrckých šachistů 4 partiové body nebo jeden zápasový. Ale pokud bychom v posledních dvou kolech skutečně prohráli více než 5:2 a Bystrc by zvítězil dvakrát 7:0, tak si postup ani nezasloužíme. Pojďme se proto koncentrovat na příští zápas s Morendou „D“.