S dovolením použiji reportáž pana Kalendovského

Finále jednotlivců – klubovna Lokomotivy Brno, ZŠ Staňkova

úterý 26. května 2015

Rozhodčí: Bronislav Chmelíček.

Malý komentář: Jak vidíte z tabulek kvalifikace Mistrovství Brna v bleskové hře, do finále jsem nepostoupil. A přece jsem si ho zahrál! Jak k tomu došlo? Je za deset minut šest večer. Sedím u počítače, v domácím oblečení, zcela smířen s tím, že letošní finále vynechám a v počtu účastí mne zase o něco předběhne pan Vykydal a budou dohánět Honza Uhmann a Neklan Vyskočil. V tom zvoní telefon. „Volá ti nějaký kamarád“, říká naše Miluška, která to zvedla. „Jaký kamarád“, brblám. „On se mi nepředstavil, nějaký šachista.“ Tož jdu z pracovny do kuchyně a na drátě je Neklan. „Za jak dlouho můžeš přijít? Stihneš to do čtvrt na sedm?. No, ale z Bohunic to bude chvíli trvat, že?“ „Tramvaj tam od nás jede tak 20 minut, tak já to zkusím.“ Zavěsili jsme, já se začal hekticky oblékat, měnil jsem i ponožky, čas běžel. Vyrazil jsem na tramvaj, šestka mi ujela před nosem. Tak pojedu osmičkou na nádraží. Tam jsem byl o čtvrt na sedm. Naštěstí jednička jela hned – zkrátka v klubovně jsem byl něco před půl sedmou. Gestem mne k partii přivolává Slavomír Sremaňák. Ještě celý schvácený sedám k partii, která začala (já bílými) takto:

1.e4 c6 2.d4 d5 3.f3 dxe4 4.fxe4 e5 5.Jf3 exd4 6.Sc4 a teď se těším na tah 6…Sb4+ (po kterém jsem vyhrál hodně partií), leč Slávek hraje 6…Sc5. S novinkou jsem se nevyrovnal a prohrál. A už je tu další soupeř. S Michalem Šípkem hrajeme Pirce, něco malého získávám (lepší pozici), nabízím remízu. To Michal odmítá. Za chvíli by ji bral sám. Ale pozice se hodně změnila, tak drze odpovím „To v žádném případě“ a dávám asi čtyřtahový mat jezdcem při dvou věžkách na druhé řadě bílého. Pak je tu Michael Věžník. Hrajeme (já bílými) zavřenou sicilku, mám převahu, ale nepokračuji přesně. Soupeř se mi vysmekává. Protože jsem zapomněl doma brýle, nevím, jak jsme na tom s časem. Tak se nevinně soupeře ptám: „Už ti to spadlo? Já na to nevidím.“ Asi ho to trochu rozhodilo, že mu to nakonec opravdu spadlo. A na řadu přichází Josef Kratochvíl. Hrajeme (já černými) holandskou. Nějakým zázrakem se mi podařilo Josefa přehrát. V lepší pozici dávám něco jako věčný šach. Kolem partie se kupí supové a mému soupeři se vysmívají, že byl prohraný. Mám najednou 2,5 ze čtyř, což je na mne slušný začátek. V sedmém (pro mne ale pátém) kole jsem dostal Vlastíka Ličku. On sice kvalifikaci nehrál, ale byl jediný z přítomných šachistů před turnajem ochotný zaskočit, aby bylo finalistů šestnáct, jako vždy. Loňský vítěz Vymazal prý nemohl přijít, pan Menčík, který si to vybojoval, ohlásil prý na Neklanův telefonát, že se mu pokazilo auto a musel by dojet tramvají, což se mu ovšem nechtělo. Tak to holt v Brně chodí. Takže hraji s Vlastíkem Ličkou – samozřejmě bílými zavřená sicilka. Vlastík hraje pomaleji, nakonec něco ztrácí, mám najednou 3,5 bodu ze pěti! Pak mi nabízí Neklan, abychom odloženou partii sehráli teď. Nevím sice, z kterého kola, ale když je tak hodný, že mne nezkontumoval, rád jeho nabídky využívám. A jak to dopadlo? Přesně podle hesla „Za dobrotu na žebrotu“. Rozehráli jsme Aljechinku, mně se podařilo střední hru jakž takž přežít, teprve v koncovce mne začal Neklan přehrávat. Ale zatímco já hrál poměrně rychle, jemu čas ubíhal mnohem víc. V pozici (přibližné) na diagramu nechtěl Neklan riskovat možné přechody do věžovky s pěšcem víc a spokojil se s opakováním tahů.

Takže mám 4 body z šesti sehraných partií. Partii 8. kola jsem nehrál, ještě před dohrávkou s Neklanem mi milý Karel Kredl nabídl ramízu – abych si odpočinul. Takže z prvních 8 her jsem získal 4,5 bodu. Ve druhém kole, když jsem byl ještě na cestě, mne zkontumoval přítel Vykydal. To jsem ovšem do konce soutěže nevěděl. Po turnaji si to docela pochvaloval, prý kdybych tam byl, musel by mi to dát za remízu, takhle měl o půlku víc! Ale tím jsem svoji zásobu energie již vyčerpal. V jedenáctém kole jsem bodoval naposledy. Hráli jsme s Milanem Donnertem skandinávskou (já bílými), a když zůstaly na desce dámy a dvě věže při sedmi pěšcích, Milan moji nabídku remízy jako předčasnou odmítl. Pak se věžky vyměnily, při nezměněné pěšcové struktuře jsme skákali sem a tam dámami. Najednou Milan povídá: „Přece tě neshodím na čas – tak remis“. A to měl asi 2 minuty do konce a já 44 vteřin. Bylo to gentlemanské gesto, zaslouží ocenění. A tím jsem skončil. Zbytek už jsem prohrál, i když – šanci jsem měl s Arnoštem Zemanem. Ten remízu bez hry odmítl, i když už mne dohnat nemohl. Tak jsme dospěli zhruba do téhle pozice, kdy předtím jsem mu jezdcem g4 pohrozil vidličkou z e3 na Vf1 a Dd1. On hrozbu kryl tahem Dc2, vidli dostal a už se vezl:

Před posledním kolem jsem se na toaletě ptal zde též přítomných pánů Mudry a Vykydala „Kdo z vás mne zkontumoval?“. Protože se mělo hrát poslední kolo a já ještě neodehrál dvě partie. Vykydal neodpověděl, Mudra se jen usmál. On to nebyl – dostal jsem ho do posledního kola. Nechtělo se mi už hrát, hodlal jsem nabídnout remízu. Ale pro jistotu se ho ptám „Jde ti ještě o něco?“ A Tomáš říká „Asi ano.“ Tak jsme hráli, prohrál jsem, Mudra uhájil bronzovou medaili. O stříbro přišel krátce předtím, když ho porazil Arnošt Zeman… Turnaj skončil, ceny a diplomy jsou rozdány, já konečně uhnal pana Piska, který mi slíbil partii z prvního kola, že mi ji přehraje, ať mám aspoň něco kvalitního do svého článku. Ovšem ještě když se hrálo poslední kolo, tak ho zaujala velká blicka obou Kratochvílů, v níž šlo o medaile. Dav zvědavců se kolem té partie kupil, zdálo se, že Josef vyhraje, když Milan zariskoval a odmítl dávat koněm věčný šach. Ruce se nad deskou jen míhaly, praporky padaly – no nakonec zůstali na šachovnici jenom dva holí králové – remíza! Takže Petr Pisk si došel do kuchyňky paní Holzmannové pro párek a konečně mi začal slíbenou partii ukazovat. Občas se ptal Josefa, zdali to tak bylo. A zde ta partička tedy pro vás je:

Pisk,Petr – Kratochvíl,Josef [B22]

Brno /ch. blitz finale/ (1), 26.05.2015

1.e4 c5 2.d4 cxd4 3.c3 d5 4.exd5 Dxd5 (Pověstná Alapinova varianta sicilské – poměrně daleko teoretiky prozkoumaná) 5.cxd4 Jc6 6.Jf3 e6 7.Jc3 Dd6 8.Sd3 Jf6 9.0–0 Se7 10.Se3 0–0 11.a3 Vd8 12.De2 Sd7 13.Vad1 Se8 14.Sb1 Vac8 15.Vfe1 Db8 16.Sg5 Jd5 (Konečně „vlastní“ tah, podle megabáze se v tomto postavení zkoušelo 16…h6 nebo a6) 17.De4 g6 18.Dh4 Sxg5 19.Jxg5 h5 (Zatím vše vynuceno, zde již má bílý převahu. Zajímavou by byla i oběť střelce na g6)

20.Jxd5 Vxd5 21.Je4 Va5 22.d5! exd5 23.Jf6+ Kg7 24.Jxh5+ Kg8 25.Jf6+ Kg7 26.Jh5+ Kg8 27.Df6 (Chviličku bílému trvalo, než to spočítal – mat nejpozději šestým tahem! Proto to předchozí opakování tahů) 27…gxh5 28.Dg5+ Kf8 29.Dh6+ Kg8 30.Sh7+ Kh8 31.Sg6+ a černý se vzdal. 1–0

Takže se dá směle říci, že o vítězi turnaje rozhodlo již první kolo! Rozcházíme se, zvu Arnošta na jedno do hospody „Na Růžku“. Přidávají se k nám ještě pan Vykydal „Zaplatíš mi dvě deci?“ a pan rozhodčí Chmelíček. Vykydal objednává pro sebe i nás hranolky, Chmelda si dává utopence a kofolu, my pijeme Krakonoše. Řeč se stočila na to, jak to Mistrovství Brna v bleskové hře jednotlivců oživit. Navrhujeme zrušit kvalifikace, učinit to mistrovství otevřeným a hrát to švýcarem prostřednictvím losovacíhom programu. Pan Chmelíček brání dosavadní tradici rozehrávek a šestnáctičlenného finále. Debata je dlouhá, podnětná, při ní nám Arnošt ukazuje své partie z Ostravského koníka. Každou chvíli staví jinou pozici, vyzná se v tom jen on. Nedá se to bohužel reprodukovat. Smějeme se… Pak zůstáváme s Arnoštem sami dva a útulný lokál opouštíme na rozjezdy v 23.20. Zase jeden šachový den je za námi.

 (kal)__