rád bych vzpomněl na Standu Staňka jako kamaráda, spoluhráče a bojovníka. Vždycky jsem se těšil, že zajdeme do hospody a bude legrace. Standa zavzpomíná a přidá pár pikantních historek z doby, kdy rozhodcoval fotbalové mače. Fotbal byla jeho druhá vášeň, hned po šachách. Když jste se ho zeptali, kdo kopal penaltu v čtvrtfinálovém zápase mistrovství světa v roce 1986, bez váhání Vám odpověděl a dodal i, kdo kopal přímé kopy a rohy a kolik minut se nastavovalo.
Přesto jeho hobby číslo jedna a životní láska byly šachy. Standa začal hrát až v patnácti letech, ale od té doby se vypracoval na šikovného kandidáta mistra. Každou partii prožíval a hrál naplno. Když byl Standa ve Vašem týmu, věděli jste, že se bude bojovat do posledního pěšce. Standa byl ten, kdo v divoké vyrovnané dámské koncovce za stavu 3,5:3,5 proti Univerzitě vybojoval výhru a tím nás přiblížil k postupu z krajského přeboru 2015 do 2. ligy.
A čím rychlejší tempo hry, tím líp Standa válel. Žádný mistr si nemohl být jistý výsledkem, pokud oba měli na hodinách po třech minutách.
Jeho srdeční záležitostí byli jezdci. V zavřených pozicích Standa ožíval a přechytračil většinu z nás. Přál bych si mít jeho představivost, se kterou nacházel nejlepší políčko pro své koníky. Je proto symbolické, že poslední roky odehrál za jundrovské Jezdce. Ale určitě na něj budou vzpomínat i v Rajnochovicích, stejně jako v Morendě či v Lokomotivě, v Ořechově nebo v Bystrci. A to jsem určitě ještě půlku klubů zapomněl.
Ještě v neděli před týdnem jsme s ním seděli po vítězném zápase v hospodě 4,5:3,5, když Standa remizoval) a vysvětlovali mu, že když hostuje v KP2 v Bystrci, že nastoupit proti Jezdcům není to pravé ořechové. Bohužel Standa už k šachovnici neusedne a spousta vidliček se na šachovnici už nikdy neobjeví. Když Standa v sobotu nedorazil na turnaj, který obvykle nikdy nevynechal, tušil už Michal Šípek, že něco není v pořádku. A když v neděli nedošel bez omluvy na zápas, věděl Lukáš Řehůřek, že je zle.
Bohužel, neúnavný bojovník, prima spoluhráč a férový a poctivý člověk (pamatuju Standovu hlášku, že kdyby se připravoval na soupeře, že by si připadal, že podvádí) už další tahy na šachovnici neudělá. Jeho srdíčko se navždy zastavilo minulý týden. Stando, budeš nám chybět, ale vždycky, když chytneme koně do ruky, takže obvykle už v druhém tahu v každé partii, si na Tebe vzpomeneme. Čest Tvé památce!

Za všechny Jezdce
Tonda Továrek