Mám rád venkovní zápasy. Tým se sejde o hodinu dřív a už cestou k soupeři panuje mezi hráči ta správná bojovná atmosféra.

Tentokrát jsme měli sraz v Jundrově u klubovny. Vyzvedli jsme v klubu našeho maskota – černobílého plyšového jezdce. Jirka Slezák s ním přátelsky pohovořil: „Koníčku, dneska budeš papat Sebrance.“ To aby i náš talisman byl řádně připraven na zápas. A vyrazili jsme dvěma auty do Hrušovan nad Jevišovkou. V dobrém rozmaru a se značným předstihem jsme zaparkovali před hrušovanským hotelem Central, kde se pomalu začali scházet domácí.

Zatímco Sebranci poprvé představili první tři hráče soupisky současně, my jsme tři nejsilnější hráče nechali dílem doma, dílem v Turecku. I tak jsme byli favority. Soupeři říkali, že se těšili na Piska, připravovali na Fialu a trochu na Pakostu, ale Růžička na první desce je zaskočil.

Domácím vzal hned ze startu vítr z plachet Jirka Slezák. V dračí sicilce s nestejnými rošádami sehrál bílými krásnou útočnou partii, soupeři nedal šanci. A tak jsme vedli 1:0 díky rychlému výsledku na čtvrté desce, kde měl podle papírových předpokladů naopak probíhat nejvyrovnanější souboj. Chvíli poté přidal druhý bod Michal Šípek. Přišlo mi, že za stavu 2:0 soupeři přestali věřit v to, že by dnes mohli získat body. A hráli už jen o individuální výsledky. A to přesto, že zápas vůbec nebyl rozhodnutý. Krátce na to totiž neubránil krále Martin Hošek na druhé šachovnici. Naštěstí v zápětí kontrovali Olda na sedmé a Franta Růžička na první desce a stav byl 4:1.

Tou dobou jsem moc nestíhal sledovat, co se děje okolo mě. Měl jsem co dělat se svou partií a na hodinách deset minut na deset tahů. Po zisku pěšce a obsazení volného sloupce „c“ dámou a věží jsem stál velmi dobře, a to i přes slabinu v izolovaném pěsci na h6. Nedokázal jsem najít vhodný plán a výhodu jsem prohospodařil bezcílným lavírováním figurami. Naopak soupeřovy věže ožily a poté, co soupeř vyměnil dámu a několik pěšců za své dvě věže, partie by byla při přesné hře soupeře prohraná. Soupeř cestu k výhře nenašel. Pěšce postupně poztrácel a protože oba králové byli nedobytně kryti hradbou pěšců, přijal jsem nabízenou remízu.

Už před tím dal Broněk za remis svou pravděpodobně vyhranou koncovku a tak jsme vedli 5:2. Poslední partii Martin Růžička prohrál, byť s nestejnými střelci, ale s mnohem horším králem, časem a hlavně s několika pěšci míň.

Konečný výsledek zní 5:3. Je fajn, když jsou s výsledkem spokojeny oba týmy. To se stalo i dnes. Sympatickému soupeři jsme ale museli slíbit, že žádnému jinému protivníkovi už nepovolíme uhrát lepší výsledek než dnes Sebrancům.