V pátek 11. října proběhla z pohledu našeho klubu v pravdě historická událost: Jezdci hráli své první soutěžní utkání v dlouhodobých soutěžích družstev. Šlo sice „jen“ o utkání našeho béčka v městském přeboru, ale i tak jsme si slavnostní okamžik užili. Příležitost být u prvního soutěžního utkání Jezdců si nenechal uniknout nikdo z naší základní sestavy.

Hostili nás sympatičtí šachisté z Vinohrad. A ukázali se být skutečně velkorysými hostiteli. Zatímco my jsme nastoupili v základní sestavě, domácím chyběl na soupisce první Marián Varga a Jaromír Krystl, který zatím nedoručil svůj hostovací lístek. Takže pan Krystl odložil svůj tradiční klobouk v sousední místnosti, kde místo soutěžního utkání trénoval bleskovou hru s jinými přespočetnými hráči Vinohrad.

Na všech šachovnicích jsme měli mít podle papírových předpokladů převahu. Ale to může být zrádné. První pozdvižení nastalo asi po hodině hry, kdy p. Buchtovi, hrajícímu na šesté desce proti Broňkovi Chmelíčkovi, zazvonil mobil. Vlaďka Nováková, protentokrát nehrající kapitánka Vinohrad, byla nekompromisní, padni komu padni. Broněk Chmelíček tak porazil pana Buchtu jako první. Zajímalo by mě, jak se takový konec partie značí do partiáře: „… 11. Jc3 a černému zazvonil telefon. 1:0″? Dejme tomu. Horký okamžik si asi prožil Michal Šípek, který má na svém mobilu nastavený úplně stejný vyzváněcí tón jako pan Buchta.

Jako druhý plně bodoval táta (Antonín Továrek st.) na 7. desce; porazil pana Sedláka. A pak už se vítězství, jako by to snad bylo nakažlivé, postupně začalo šířit i na přední šachovnice.

Když jsem se na moment zvedl od šachovnice, pospíchal se mi svěřit Olda, hrající na 5. desce. Zahltil mě anotací budoucích tahů své partie, z čehož jsem vyrozuměl pouze, že soupeř se chystá zahrát něco, po čem si bude myslet, že stojí báječně, ale Olda mu zahraje nějaký tah, po kterém se bude moci soupeř vzdát. Po několika minutách jsem viděl, jak p. Řezník podává Oldovi ruku. Zřejmě na Oldova slova došlo. 3:0 a hrálo se už jen na prvních čtyřech deskách.

Čtvrtý bod uhrál Michal, jehož soupeř – Karel Pelikán – neodolal soustředěnému útoku po h sloupci a s věží proti dámě už si skutečně nemohl ani škrtnout. Michal si pokryl slabinu na e2 střelcem z f3 a při nestejných střelcích a těžkých figurách, mezi kterými Michalova dáma je přece jen o něco těžší než soupeřova věž, nemohl soupeř najít absolutně žádnou protihru. 4:0.

V krátkém sledu po sobě zvítězili Tonda Seidl na druhé desce proti Přemyslu Skálovi a Karel Kratochvíl proti Liboru Štursovi na první. Tondův soustředěný útok na krále, kde nejsilnější obranou figurou černého byl bílý střelec na h6, přinesl své ovoce. Poté, co bílý střelec přestal blokovat vlastní těžké figury, bylo rozhodnuto. 5:0.

Zato Karel Kratochvíl stál dlouhou dobu všelijak, jen ne na výhru. Dva soupeřovi bílí pěšci na sloupccích „b“ a „c“, blížící se k osmé lajně a podporovaní vlastním králem, vypadali zlověstně. Ani nevím, co přesně se zvrtlo, že Karel obratem ruky vyhrál. Tuším, že si soupeř nechal dát na „a“ sloupci mat věží. 6:0.

Jediný, kdo zdržoval, jsem byl jako obvykle já. Ale už jen chvíli. Poté, co jsem ve střední hře obsadil střelcem diagonálu h6 – c1, patřil i volný sloupec „c“ mé věži. Což soupeř – Zdeněk Hlavinka – nerespektoval a sám si postavením věže na c1, připíchl do vazby jezdce na d2. Díky tomu ztrácel pěšce na e4 a po další chybě byl nucen odevzdat dámu za věž a střelce. V závěru se pokusil mi ještě pohrozit matem na osmé řadě přetažením „h“ pěšce až na h6, čímž zablokoval únikové pole g7 pro černého krále. Tento naivní pokus ho stál další figuru. Db7 kryla vše a ještě spoutala bílého jezdce na f3 s králem na g2, což je při postavení pěšců na f2 a g3 pro bílého opravdu docela nepohodlné. Jakmile černý pěšec dospěl na c2, bílý to vzdal.

Musím ocenit smysl pro humor pana Hlavinky, který mi před tím, než se vzdal, nabídl remízu, na čež mi podal ruku na znamení, že se vzdává. Což poté, co jsem potřásl jeho rukou, interpretoval v žertu jako tu remízu, kterou nabízel.

Konečný výsledek vidíte v záhlaví. Jsme rádi, že se nám vstup do sezóny takto povedl. Zápas to byl historický i proto, že poprvé v životě hráli oba Továrci za jeden mančaft. A úspěšně!

Máme za sebou hned v prvním kole nejvzdálenější „výlet“ v městském přeboru. Až na daleké Vinohrady, že? Všechna další kola hrajeme buď doma v Jundrově nebo na Staňkově, kde je většina z nás taky jako doma. Jinde hrajeme už jen dvakrát a to na Vojenské akademii – Šumavská 4 a v Bystrci. Obojí je od nás kousek.

Takže se soupeři mají v příštích dvanácti kolech na co těšit. Příště v KP2 3.11. Kuřim „C“ a v městském přeboru 7.11. Duras „E“. Držme si palce!

zaznamenal Tonda T. ml.