Čtvrté kolo městského přeboru jsme tentokrát hráli v naší původní klubovně, jelikož v hlavním sále ASklubu se konala schůze nějaké politické strany. Mně osobně prostor menší klubovny a komornějšího uzavřenějšího prostoru vyhovoval více. Soupeři nastoupili v základní sestavě, a protože se jedná o družstvo složené vesměs ze samých zkušených hráčů, bylo od počátku jasné, že nepůjde o žádný jednoznačný a lehký zápas.Poprvé jsme nenastoupili v základní sestavě, protože Tonda Továrek přenechal možnost hrát Jirkovi, který dosud jako vždy připravený náhradník čekal na svoji šanci.

            Začátek zápasu vypadal pro nás příznivě. Spodní šachovnice stály vesměs rovně a na prvních třech šachovnicích jsme stáli lépe. Proto jsem souhlasil s tím, aby Broňa dal svoji partii s panem Novákem za remízu

            Velmi brzo po tom se začaly dít věci J. Olda přišel o kvalitu a začal bojovat o remízu (což je snad už tradice a jen doufám, že to není nakažlivé). Naopak Karel už stál výrazně lépe, Tonda Seidl měl složitou pozici s výhodami i slabinami na obou stranách a svoji pozici jsem viděl jako vyhranou. Pan Továrek se dostal do svízelné situace ve dvouvěžovce s nestejnými střelci, kdy se nechal nepříjemně chytit za f7 a Jirka Slezák stál sice podle mě trochu lépe, ale ve velmi složité pozici s málo časem. Proto jsem souhlasil s tím, aby také on dal svoji partii za remízu.

            Karel si postupně vytvořil takového jezdce, že soupeři nezbylo, než za něj dát kvalitu a to už stačilo Karlovi k výhře.

            Za stavu 2:1 v náš prospěch Olda získal za ztracenou kvalitu pěšce a trochu protihry, což v kombinaci s krátícím se časem přimělo soupeře, aby mu přijal nabídnutou remízu.

            Když se potom i Pan Továrek správnou a vynalézavou hrou zbavil soupeřova tlaku na f7, pozice přešla do jasně remízové což nakonec uznal i pan Vachek a remízu již přijal.

            Moje partie se sice hrála celou dobu na jednu branku a celou dobu jsem ji viděl jako vyhranou, ale nakonec se mi ji vyhrát podařilo až v 55 tahu skoro na plný čas a o jediné tempo.

            Poslední dohrával svoji partii Tonda Seidl, který několikrát odmítl soupeřem nabízenou remízu. Naposledy v 51 tahu, kdy soupeř měl 3 minuty a Tonda již jen 58 vteřin. V blicařském závěru, když soupeř neuplatnil svého volného pěšce (a lehce mohl) se Tondovi podařilo si postavit dámu a dokonce si mohl postavit druhou, ale nestihl to a prohrál na čas. bohužel konec partie se mi už v té rychlosti nepodařilo zapsat.