Všem zvědavým čtenářům ještě dlužím reportáž z posledního kola městského přeboru, z našeho domácího zápasu proti Univerzitě B. Souboj mohl být pikantní tím, že složení „B“ týmů se značně překrývá se složení áček obou soupeřů. A áčko Univerzity, stejně tak jako to naše, letos postoupilo do KP 1, pouze z jiných skupin a příští rok se tak obě áčka po delší době utkají, a to v nováčkovském souboji v KP1.
Oba týmy hrály už jen pro dobrý pocit ze hry. Postup jezdeckého béčka do KP2 byla zpečetěná záležitost už před tímto kolem a Univerzita B už hrála rovněž jen o čest. Univerzita ukázala, že představuje solidní nadprůměr městského přeboru a nebezpečí pro každého soupeře. Obzvláště když nastoupila v nejsilnější sestavě. My jsme nechali na lavičce tentokrát odpočívat Karla Kratochvíla a Broňka Chmelíčka.
Utkání se vyvíjelo zajímavě, kdy na každou naši výhru, reagoval soupeř taky výhrou a srovnáním skóre. Prvním našim úspěšným hráčem byl Olda Šípek, který zaslouží nejvyšší uznání, protože jeho soupeřem byl velmi nebezpečný Vasilis Zerdaloglu. Pan Zerdaloglu patřil letos k oporám obou družstev Univerzity. Po Oldově výhře následovala prohra Jirky Slezáka na páté šachovnici. Na následné výhry Michala Šípka a Tondy Seidla odpověděl soupeř vítězstvími na šesté a posléze i na sedmé desce. Chvíli jsme vedli 3:2, ale soupeř opětovně vyrovnal. Pavel Tyleček sedmé desce útočil příliš odvážně a k dobrému výsledku mu tak v koncovce chyběl materiál. Táta na šesté zase neodhadl správně strategické možnosti obou stran, když nechal proti svému králi otevřít gé sloupec, za což byl soupeřem náležitě potrestán. To Michal se radoval z úspěšného použití „jeho systému“. Tzv. „Michalův systém“ zamotal hlavu i mnohem ostřílenějším a ratingově bohatším soupeřům, než je pan Šebek, takže Michalovo vítězství jsme podle průběhu partie očekávali. Tonda Seidl jako již tradičně na soupeře pěkně zaútočil, rozvrátil jeho pozici a připsal si další bod. I Tondův výkon je třeba ocenit, protože jeho soupeřem byla vycházející hvězda Univerzity – Kyryl Slepov, který v letošním městském přeboru na první desce uhrál deset bodů ze třinácti!
A jako již poněkolikáté jsem měl za stavu 3:3 osud zápasu ve svých rukou. Černými proti panu Pechanovi jsem měl podle mého soudu rozehranou dobrou pozici s jeho zablokovaným střelcem na g2 pěšcem na e4 a pohodlnou pozicí s drobnou strategickou výhodou. To vše do okamžiku, než bílý obětoval jezdce tahem Jh5+. Oběť nešlo nepřijmout, varianta s jejím odmítnutím vedla k matu černému králi. A bylo zle. Mému králi průvan zjevně nesvědčil. Můj předchozí přesun mužstva na dámské křídlo, kde byly těžké figury odhodlány podpořit pěšce „c“ a „b“ byl prostě špatný plán. Balancováním na ostří nože se mi podařilo vyměnit dámy a udržovat horší a možná i prohranou pozici (komputer ukazuje +3,5 pro soupeře). Taktickým obratem se mi však podařilo uvolnit střelce ze sevření soupeřových pěšců, soupeř zkratovitě obětoval kvalitu na g6 a rázem jsme měli na stole remízovou koncovku, která snad (tvrdí Petr Pisk) byla pro mě lepší. Na mé straně zůstal střelec navíc doprovázený však jen krajním pěšcem se špatným políčkem proměny, obě strany měly věže, soupeř pak celkem čtyři pěšce. Neviděl jsem cesty, jak vysbírat soupeřovy pěšce, aniž bych musel vyměnit věže a tak jsem nabídl soupeři remízu. Hrát v přátelském utkání na čas (mně zbývaly tři minuty, soupeři minuta a půl) jsem nepovažoval za fér. Tak jsme s panem Pechanem zpečetili remízou konečný výsledek zápasu na 3½ : 3½.
Antonín Továrek, ml.