In memoriam Oldřicha Šípka

Poprvé jsem potkal svérázného fousáče Oldřicha Šípka st. ještě jako žáček. Hráli jsme za Moravskou Slávii doma v hale na Polní ulici soutěžní utkání, asi základní soutěž proti Sirotkové a Sirotkova, to byli od nepaměti Šípci.
Pak jsem se několik let potkával spíš s Oldou mladším. Je to jako vždy, že vám v paměti utkvějí spíš ty prohry. Takže si dobře vzpomínám, jak mě Olda jr. při pionýrské sportovní lize v Domě dětí (tehdy pionýrů) a mládeže odnaučil hrát francouzskou. Bylo to asi v šesté nebo sedmé třídě na základní škole, rok možná 1986. Porazil mě v posledním kole, přeskočil mě v pořadí, vyhrál a postoupil místo mě do krajského kola. Tehdy jsem mu záviděl tátu, šachového podivína, který měl a znal snad všechny šachové knížky na světě a k tomu bydlel v domě plném šachovnic pro analýzy, tréningy a korespondenční šach.
Nejlíp jsem ale pana Šípka poznal kolem svých 17 let, když jsem zakotvil v týmu Lokomotiva “D”, jehož dobrým duchem byl právě pan Šípek.
Pamatuji na sezónu, kdy nás bylo všehovšudy 11 hráčů na soupisce a v průměru jsme se scházeli na zápas v 9 lidech. “Loko D” bylo jediné družstvo Lokomotivy, které nikdy neřešilo žádnou kontumaci.
Za účasti Míši Svobodové, pana Ličky, Jirky Šmikmátora, Jirky Slezáka, a k tomu tlupy Šípků v čele s Oldřichem starším. V některé sezóně se přidala Silva Šaljová nebo Mirek Pakosta či starý pan Štolba.
Jednou jsme krajskou soutěž druhé třídy vyhráli, jednou jsme ji málem vyhráli, když jsme vedli až do posledního kola před zoufalou Poštornou, která si honila skóre, ale s námi prohrála 4,5:3,5. Až naše porážka od 1. brněnské v posledním kole znamenala radost Poštorné a náš smutek.
Jednou jsme zachránili účast v divizi, jednou jsme málem zachránili účast v divizi. Vzpomínám na divizní zápas proti tehdy Durasu “B”, který byl jednoznačným favoritem, ale dostal to na prvních šesti deskách 6:0 a celkově 6,5:1,5 a to od týmu, který v tu chvíli v divizi ještě neměl ani jednu výhru. A nebo v posledním kole v Bedřichově (tehdy byla jižní Morava ještě od Jihlavy až po Havřice) remíza 4:4, ale k záchraně jsme potřebovali čtyři a půl. Pan Šípek elegantně vyhrál. Já jsem místo třetího opakování pozice nabídl remízu, soupeř si počkal a když zjistil podle výsledků ostatních, že musí hrát na výhru, tak mě porazil. Pořád bylo o co hrát a nechybělo nám nadšení, štěstí i smůla, odhodlání a radost ze hry.
Když nad tím tak přemýšlím, tak to asi byl pan Šípek, kdo mě udržel u šachů od osmnácti let po dalších šest kritických a krásných šachových let, na které rád vzpomínám.
Přál bych každému z vás, aby měl ve svém okolí takového Oldřicha Šípka, který vás nadchne pro radost ze hry a naučí vás dýchat pro tým.
Přijďte prosím zavzpomínat na Oldřicha Šípka 28. září tím nejlepším způsobem, jakým šachista může. Přijďte si zahrát Šípkův memoriál, krásný rapid na devět kol, jako tradičně v restauraci Okruh v Novém Lískovci, od 9 hod. ráno až do odpoledního vyhlášení výsledků. Letos nás čeká už 13. ročník.
Myslím, že pan Šípek bude 28. září zase jako každoročně sedět někde v šachovém nebi, popíjet čaj z termosky a u toho koukat zvědavě dolů, co předvedeme, a bude pyšný na to, jaký pěkný turnaj jeho kluci na jeho památku organizují.

Tonda Továrek

doplněk z archivu pana Kalendovského