Kapitánování v dnešním utkání jsem „zdědil“, Protože Broňa měl rodinné povinnosti. Věděli jsme, že pokud chceme hrát o postup, musíme vyhrát a také jsme věděli, že Duras bude jako vždy silný soupeř. Sestava se nám sešla dobrá a celkem včas. Na všech šachovnicích se začalo oboustranně velmi bojovně a nebyla nouze ani o oběti. Většina obětí byla více méně korektní, snad s výjimkou Michala Věžníka, který se ztrátě pěšce snažil vyhnout obětí kvality, ze které se nakonec ale stala oběť věže bez jakékoli protihry a partii ztratil velmi záhy. Olda na sedmé desce přehrál Zdeňka Vojáčka, ale ve dvojvěžovce nehrál nejpřesněji a v sice asi vyhrané, ale dvojsečné pozici přijal remízu. Franta Růžička na první desce využil soupeřova pomalého tempa a v jeho časovce nic neponechal náhodě 2,5:0,5. Také velmi ostrá partie na druhé desce mezi Kyrylem Slepovem a Václavem Fenclem s nestejnými rošádami se lámala v časovce, kdy se Kyryl vysmekl z matové sítě vrácením materiálu a při následném kontru již soupeři scházel čas na přesnou obranu. 3,5:0,5. Také Eva Pekárková hrála s panem Koblížkem nestejné rošády. Zde ovšem soupeř partii příliš nezvládl a na královském křídle si žádné větší hrozby nevytvořil a po vyjasnění už se hrálo pouze na jednu branku 4,5:0,5. Zápas byl rozhodnut a za tohoto stavu se po časovkách dohodli na remízách i soupeři na 6 (Zdeněk Tioka a Rudolf Moulis) a 8 (Jirka Slezák a Leoš Fojt) 5,5:1,5. Dohrávala se tak již jen moje partie na 3 desce s Miroslavem Tomíškou, kterou jsem nakonec vyhrál a konečný stav zápasu je tedy 6,5:1,5. Musím říct, že soupeři z Durasu si takový „výprask“ nezasloužili a v některých partiích našim hráčům přála štěstěna, ale zápasy družstev jsou občas kruté.