Vypadá to, že soupeři asi mají v našem týmu zvědy, a proto do poslední chvíle měníme sestavu a konečné složení družstva tajíme i před hráči vlastního týmu. Tentokrát na poslední chvíli vypadl ze sestavy Martin Hošek (Martine, přejeme brzké zahojení kotníku) a místo něj zaskočil Mirek Pakosta.

Do Tetčic jsme dojeli s velkou časovou rezervou. Prostředí, ve kterém ŠK Tetčice hraje, je velice příjemné. Moderní, čistý a upravený areál Restaurace U Crlíků nás vítal cedulkou s malůvkou shluku šachových figur a nápisem „Krajský přebor ŠK Tetčice“. Mirek Pakosta si neopomněl rýpnout, že by už za ten nápis „krajský přebor“ měli dopsat dvojku. A to ještě netušil, že Tetčice budou po tomto kole poslední.

Když jsme přijeli, před hrací místností postával Pavel Kubát a sondoval, s kým že bude na šesté desce hrát. Konstatování, že se mnou (Antonín Továrek), ho viditelně uklidnilo. Domácí vůbec zaslouží pochvalu za příkladnou docházku (sedm z osmi zápasů odehrálo všech prvních šest hráčů soupisky). Méně už se mohou domácí pyšnit letošními výsledky.

V příjemném prostředí jednoho ze salónků Restaurace U Crlíků jsme v deset hodin rozehráli zápas osmého kola. Když mně soupeř v pátém tahu nabídl možnost získat triviální dvoutažkou figuru (Da4+, Dxe4) a já jsem si toho všiml ihned poté, co jsem zatáhl, v duchu jsem si rval vlasy. Takovýhle přehmat Vás může užírat celou partii.

Naštěstí hned ve 12. tahu přechytračil soupeře Tonda Seidl a záhy poté už jsme vedli 1:0. Hodně podezřele postavil svou pozici ze zahájení Standa Staněk. Dva pěšce méně s pevnou blokádou, tak nějak vypadala jeho pozice ve chvíli, kdy se smírně rozcházeli na sedmé desce Broňa Chmelíček a p. Šustr. Petr při obhlídce Standovy pozice procedil něco o Nimcovičově blokádě.

A pak už jsem si sedl ke své šachovnici a hledal své „soukromé pasti“. Jak nám Petr neustále vtlouká do hlavy: posouvej pěšce na tom křídle, kde jich máš víc. Tento plán mi umožnil otevřít dámské křídlo dříve, než se soupeř vzpamatoval na královském. Eliminoval jsem tak slabý bod na d3 a vetřel jsem se postupně soupeři přes otevřený „a“ sloupec oběmi věžemi na osmou řadu, přišpendlil černého střelce na f8 s pramalou nadějí na emancipaci tohoto střelce i černé věže na h8. Nicméně obrana soupeře s umístění jezdce na g6 byla vynalézavá. Výsledkem mého tlaku ve střední hře byla soupeřova časová tíseň a výsledkem časové tísně bylo soupeřovo přehlédnutí. Pavel Kubát ztrácel kvalitu v době, kdy se kromě mé věže a soupeřova jezdce pohybovali po šachovnici už jen králové a pěšci.

Odehraný čtyřicátý tah byl pro mě impulsem, abych se ohlédl po tom, jak se daří kolegům. Miluju tu část zápasu, kdy se ponořím do své partie a pak zvednu hlavu a místo stavu 1,5:0,5 je to třeba 5:1 jako v neděli v Tetčicích. Mirek Pakosta zjevně zúročil obtížnou převahu dvou věží proti dámě, Michal Šípek vyválčil remízu proti panu Syslovi, Standa Staněk uzavřel matovou síť po tahu Jd3+ a Peťa Pisk vyhrál v nestejných rošádách, ani nevím jak. Na chvíli se zamyslíte a je po zápase.

S pravděpodobně rovnocenou koncovkou střelce proti jezdci a torzem pěšců na každé straně bojoval Olda Šípek na osmé, když jsem já pustil soupeře ze sevření už podruhé. Stačilo zahrát vítězné Kd3 namísto „propočítaného“ Kf3. Po Kf3, f1D, Vxf1 a Jd2+ vznikla na stole pěšcovka, o níž jsem se zbrkle domníval, že je pro bílého jednoduše vyhraná. Po několika tazích králi a mým „e“ pěscem a následné psychologické fintě soupeře s náznakem reklamace trojí opakované pozice v okamžiku, kdy se jedna a táž pozice objevila na šachovnici teprve dvakrát, jsem úsilí o nalezení vítězného postupu vzdal. Co pak nad touto pěscovkou zanalyzoval Broňa Chmelíček, zaslouží vyseknutí poklony. Nebudu dělat unáhlené závěry, ještě si ověřím, zda opravdu byla pěšcovka po Kd4, eventuálně po pozdějším Kc7 vyhraná.

Oldovi mezitím soupeř vstoupil do poslední možné vidličky na šachovnici (To se někdo má! I když ten, kdo přehlédne elementární odběr figury v pátém tahu, by měl držet hubu a krok.) a Olda tím uzavřel stav na konečných 6,5:1,5.

Drtivé vítězství odčinilo traumatizující zážitek s Univerzitou přede dvěma týdny a je příslibem, že by nemuselo z našich spárů uniknout ani Znojmo, ani Vyškov a ani Duras C v posledním kole. K postupu nám po včerejším zaváhání Lokomotivy C v Adamově a rozdrcení Bystrce od Kuřimi stačí i jen dvě výhry a remíza nebo i jedna důstojná prohra při zachování lepšího skóre s Lokomotivou. Konečně se nám bude volněji dýchat a zápasy KP1 si tři kola před koncem začneme vychutnávat alespoň tak, jako já svou třikrát nevyhranou partii s Pavlem Kubátem.

Tetčice mají sympatický tým, který by si zasloužil záchranu asi ze všech konkurentů nejvíc. S tvrdým losem posledních tří kol to budou mít hodně těžké. Myslím, že tetčičtí šachisté hrají dobře a s entuziasmem. Pokud se hodí psychicky do pohody, (Doporučuji sraz už večer před zápasem.) můžou zase válet a třeba porazit i Lokomotivu :-). Tetčice, držíme Vám palce!

Příští víkend bude svůj zápas sezóny hrát béčko v KP2 „C“ proti Durasu „D“. Duras poněkud pokrytecky zdůrazňuje, že oni postoupit nechtějí. I když po pohledu na tabulku KP1 s jejich potápějícím se céčkem, mohou svou povznesenost nad věci světské rychle přehodnotit. My máme strategii jednoduchou: stačí nám prosté vítězství, klidně jen 4,5. Spíše než Duras nás inspirují Vinohrady se svým přístupem, že postup do druhé ligy znamená perfektně zachráněnou KP1 pro příští sezónu. Jezdcům se aktuálně daří, tak to potvrďme příští neděli na Durasu! K tomu nám dopomáhej Caissa.

Tonda Továrek