Jen pramálo pokory jsme předvedli po prvním (a dosud jediném vítězném) zápolení proti Vyškovu. Ano, Vyškov Jezdci roznesli na kopytech, ale slušelo se přenechat trochu obětiny šachové bohyni. Místo toho jsme se naparovali a pomýšleli na nereálné mety, než abychom bohyni Caisse projevili svůj vděk. A tak nás Caissa potrestala: „Třikrát po sobě vám dám přičichnout k výhře nebo aspoň k remíze, abych Vaši pýchu v závěru vytrestala prohrou 3,5:4,5!“ a jako by dodala „Teprve až v sobě znovu objevíte bohabojnost a skromnost, můžete počítat s mou pomocí.“

Milá Caisso, myslím, že už si zase začínáme vážit Tvé přízně.

Poslední „trest“ (doufejme, že poslední) za naši vzpupnost nás neminul v neděli v Adamově. Do Adamova jsme přijeli s kombinovanou sestavou vyztuženou dvěma Růžičky. Knajpa u adamovského nádraží, v jejímž salónku se hraje, je jak vystřižená z dob minulých. Hned u vstupu vás praští do obličeje štiplavý cigaretový kouř, který se zde zřejmě zdržuje i dlouho po zavíračce. Ale obsluha za barem je šikovná a kreativní, když se dokázala vypořádat i s mým požadavkem na čaj do půllitru. A za barem druhé dveře vlevo je místnůstka jako stvořená pro zápas o osmi hráčích na každé straně. Vstup trochu připomínající večerníček o Rákosníčkovi, za mlhou hustou tak, že by se dala krájet …

Paradoxně můžu říct, že mám adamovskou hernu rád a že se tu mně i týmu daří.

Nicméně tentokrát bylo všechno jinak. Zklamaly tradiční pilíře naší sestavy a jako první odjížděl na štítě Martin Hošek, kterého doběhl pan Kredl. Partie se nepovedla ani Vaškovi Fialovi, který prohrál na první šachovnici s Karlem Švehlou. Vedle sebe jsem pozoroval Standu Staňka, jak ve věžokoňovce proti panu Píšemu poztrácel většinu piků, a říkal jsem si, no co, aspoň si pěkně v klidu zahraju. Když jsem mou nezbednou věží dával soupeři mat na g1, tak jsem ani netušil, že tím vyrovnávám na 3:3, protože mezitím vyhráli i Franta Růžička na sedmé a nová hvězda našeho týmu – Kristýna Novosadová (3,5 ze 4!) na druhé šachovnici. Takže jsme rázem znovu měli o co hrát. Na stolech zůstávala dámská koncovka Michala Šípka proti Pavlu Masákovi, kde si adamovský soupeř mohl v lepší pozici kdykoliv vynutit remízu. A k tomu víceméně remízová koncovka 2 lehkých figur na každé straně u Martina Růžičky na osmé šachovnici. Michal Šípek svůj úkol hrdinně splnil a remízu vybojoval, ale Martin Růžička prohrál a zpečetil tak náš osud na 3,5:4,5.

Milá Caisso, dovol, abych Tě za všechny jundrovské Jezdce odprosil a požádal Tě o Tvou velkorysou náklonnost už příště, kdy hrajeme za čtrnáct dní doma proti Starému městu „B“, které zatím čtyřikrát po sobě vyhrálo 4,5:3,5 a už se tak Tvé přízně nabažilo až až.

Antonín Továrek